Osamu Dazai - The Flowers of Buffoonery

Od tohoto poměrně slavného autora jsem už několik knih četl a všechny mě velmi zaujaly. Jeho knihy jsou melancholické, a to platí i pro tuto knihu, která je občas označována jako komedie.

Od tohoto poměrně slavného autora jsem už několik knih četl a všechny mě velmi zaujaly. Jeho knihy jsou melancholické, a to platí i pro tuto knihu, která je občas označována jako komedie. Kniha má určitě své komické prvky, ale otisk osobnosti autora je opět extrémně znatelný. Dazai zde vypráví příběh přímo nám čtenářům a občas přidá i něco ze svého života. Jeho knihy mám rád především kvůli tomu, jak realisticky zobrazují ošklivou stránku lidské existence. Dazai vlastně píše o sobě, a přesto dokáže mistrně vytáhnout věci z našeho nitra, za které se většina lidí stydí. Na každého může tento hluboký ponor do vědomí působit jinak, ale na mě zapůsobil velmi silně.

Abychom Dazaiovy knihy lépe pochopili, je důležité vědět, jaký byl Dazai člověk. K tomu nám pomáhá jeho první kniha, No Longer Human, kde se seznamujeme nejen s autorem, ale i s hlavní postavou, která se objevuje i v této knize. Dazai určitě nebyl dokonalý nebo velkorysý člověk, ale zároveň se nemohu přimět označit ho za někoho vyloženě špatného. Dazai si prošel několika těžkými životními situacemi, které nakonec vyústily v jeho sebevraždu. Tato skutečnost se odráží i v The Flowers of Buffoonery, kde autor několikrát zmiňuje, že možná chtěl být jedním z legendárních autorů, kteří vydělávají a jsou milováni. Namísto toho se však musel spokojit s druhým místem a životem plným bolesti a nespokojenosti jak se svou prací, tak se sebou samým. Možná se ptáte, proč mluvím jen o autorovi. Je to právě proto, že v této knize se hranice mezi charakterem a autorem bortí natolik, že mluvit o jednom je jako mluvit o druhém. A právě to je na knize tak poutavé.

Odkaz na knihu ZDE.