Osamu Dazai - No Longer Human

No Longer Human je japonská klasika a určitě zaslouženě. Kniha je částečně autobiografií autora. Prozkoumává myšlenky člověka, který se tak úplně člověkem necítí, protože nechápe základní pocity jako štěstí nebo naději.

No Longer Human je japonská klasika a určitě zaslouženě. Kniha je částečně autobiografií autora. Prozkoumává myšlenky člověka, který se tak úplně člověkem necítí, protože nechápe základní pocity jako štěstí nebo naději. Jedná se o velmi ponuré dílo, které nás nechává nahlédnout do hlavy legendárního autora, který se po dopsání knihy spolu se svojí milenkou zabil. No Longer Human má stále velký vliv na dnešní popkulturu. Knihu určitě doporučuji starším čtenářům, které zajímá psychologie osobnosti.

Poprvé potkáme našeho protagonistu Obu Yozu, když nastupuje do páté třídy. Yozo na první pohled působí jako veselý a vtipný malý kluk, ale už od svého mládí cítí obrovskou prázdnotu. Yozo nemá tušení, proč lidé dělají to, co dělají. Nechápe, proč jim záleží na tom, co budou jíst nebo pít, ani láska nebo štěstí mu nedávají smysl. Aby Yozo zapadl do společnosti, začne ze sebe dělat klauna. Neustále říká vtipy, aby si lidé v jeho okolí nevšimli, že nemá nejmenší ponětí, co to znamená být člověkem. Yozo potkává v průběhu svého života spoustu lidí, kteří ho velmi ovlivní a je možné, že by jeho život byl mnohem lepší, kdyby některé z nich vůbec nepotkal. Je velmi zajímavé se na tuto část soustředit a vnímat jak Yozo „krade“ vlastnosti svých společníků. Jeden z lidí, který zanechá na Yozovi stopu, je jeho přítel Horiki, který ho přivede do světa alkoholu a jednonočních vztahů. Tento styl života Yozu už nikdy neopustil. Yozu neopustila ani jeho nechuť žít a stejně jako autor se po zbytek knihy potýká s depresí, kterou se snaží řešit zbytečnými vztahy, alkoholem a členstvím v radikální skupině. V poslední části knihy se Yozo snaží najít štěstí a důvod žít a dostane se velmi blízko. Bohužel v tomto příběhu není ani špetka štěstí nebo naděje, a tak je nakonec opět sám. Po všem, co jsme do této doby o Yozovi přečetli bychom čekali, že mu je alespoň 50 let (toto podporují i jeho několikrát zmíněné úplně šedé vlasy), o to víc jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že na konci knihy je Ozovi jen 27 let.

Odkaz na knihu ZDE.